Hlavním smyslem ÚSES je působit jako základní prvek ekologické sítě, posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb. Cílem územních systémů ekologické stability je zejména: 

  • vytvoření sítě relativně ekologicky stabilních území ovlivňujících příznivě okolní, ekologicky méně stabilní, krajinu,
  • zachování či znovuobnovení přirozeného genofondu krajiny,
  • zachování či podpoření rozmanitosti původních biologických druhů a jejich společenstev (biodiversity).

Vytváření územního systému ekologické stability je podle zákona o ochraně přírody a krajiny veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.

Kostru ekologické stability ÚSES na území CHKO Litovelské Pomoraví tvoří 2 nadregionální biocentra: NRBC Ramena řeky Moravy (tvořené lužním lesem) a Vrapač – Doubrava (kombinace lesa lužního a lesního komplexu Doubravy, která má charakter lesa chlumního). Celou sít dotvářejí biocentra regionální a lokální úrovně, která jsou víceméně propojena hlavním tokem celé oblasti Litovelského Pomoraví – řekou Moravou a jejími přítoky. Již existující a funkční biocentra regionálního a lokálního charakteru jsou většinou tvořena určitým typem vodní plochy (např. odstavená říční ramena, rybníky, zamokřené, podmáčené plochy, jezerem vzniklým po těžbě štěrkopísku atd.). Nově navržené prvky ÚSES – lokální biocentra a lokální biokoridory doplňují sít funkčních prvků zejména v zemědělsky využívané krajině podél vodotečí nebo jako remíz napříč zemědělsky využívanou plochou.