Jsou nejen stanovištěm vzácných druhů rostlin a živočichů, ale i protierozním, vodoochranným 
a protipovodňovým prvkem v nivě. Luční porosty sousedící s lužním lesem nebo břehovými porosty toků zpestřují na mnoha místech malebnou krajinu. Do současné podoby by se nevyvinuly bez dlouhodobého zemědělského hospodaření - bez něho by opět zarostly lesem, jímž původně byly. Louky se v nivě rozkládaly na většině ploch, kam dosáhly jarní záplavy, mnohé z nich však byly odvodněny a přeměněny na ornou půdu, jiné se staly díky intenzifikaci spíše "polem trávy".

Na zachovalých tradičních loukách najdeme zajímavé druhy rostlin, jejichž přítomnost je někdy závislá i na malých rozdílech ve vlhkosti. Mezi významné druhy vlhkých luk patří pryšec kosmatý (Tithymalus villosus), velmi vzácný hrachor bahenní (Lathyrus palustris), violka slatinná (Viola stagnina), kosatec sibiřský (Iris sibirica) nebo nenápadná mrkvovitá jarva žilnatá (Cnidium dubium).