Charakter lužních lesů je podmíněn vysokou hladinou podzemní vody a jarními záplavami. V pravidelně a dlouhodobě zaplavovaných místech, kam voda ukládá živinami bohaté sedimenty, najdeme tzv. měkký luh s jasany, stromovými i keřovými vrbami a také s topolem černým (Populus nigra), který je dnes vzácný díky nahrazování hybridními topoly. Tam, kde záplavy dosahují jen občas a slaběji, můžeme najít tzv. tvrdý luh s dubem letním, lípou, javory a jilmy. Výrazné je v luzích střídání jarních aspektů vegetace. Příchod jara předznamenávají koberce kvetoucích sněženek a bledulí,  které vystřídají křivatce, dymnivky, plicníky, orseje, sasanky, prvosenky, zapalice a další. Po nich pak rozkvétá česnek medvědí (Allium ursinum) a nastupuje bujná vegetace letního aspektu s kopřivami, chmelem otáčivým a dalšími druhy, v jejichž podrostu je někdy skryta vzácná orchidej kruštík polabský (Epipactis albensis).

Olšiny najdeme v místech trvale podmáčených, která vyhovují kromě olše lepkavé (Alnus glutinosa) i dalším dřevinám jako je jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), krušina olšová (Frangula alnus) či střemcha obecná (Prunus padus). Na jaře v jejich podrostu vynikají žlutými květy blatouchy bahenní (Caltha palustris) a později i kosatce žluté (Iris pseudacorus), jinde nepřehlédneme narůžovělé květy žebratky bahenní (Hottonia palustris).